Virtuální realita není kupodivu útočištěm blouznivců prchajících před světem do hlubin počítačových her a psychotropních látek, ale především běžným nástrojem mnoha profesí. Je světem, kde si můžeme prohlížet a hodnotit neexistující most přes Gibraltarskou úžinu, povrch Pluta neviditelný pro kamery, neutrony létající uvnitř jaderného reaktoru či rakovinový nádor skrytý uprostřed mozku.
Na počátku byl model
Pojem virtuální realita si většina lidí spojuje s efektní technikou, jako je virtuální přilba, rukavice nebo oblek. To jsou ale jen možnosti, jak virtuální realitu velmi jednoduše zobrazovat. Existují ale i docela praktická využití schematického světa virtuální reality. Jejich základem je geometrický model. S nástupem výkonných počítačů začaly vznikat tzv. geometrické modeláře. Jejich jádrem je matematický aparát, který popisuje tvar modelu. První taková jádra používala k popisu modelované věci „drát“ - síť čar, které dávaly dohromady plochy, uzavírající objem modelu. Později nastoupilo modelování s použitím celých ploch a v posledních několika letech začaly matematické programy pracovat přímo s objemy. Modely se staly 3D - třídimenzionálními. Otevřely se tím široké možnosti světu počítačových her či filmu, což znají přinejmenším všichni návštěvníci sci-fi filmů. K nejširšímu použití ale došlo v technických a přírodních vědách. Proč vlastně virtuální realitu tolik využívají technické obory? Není to jen proto, že lidská představivost a intuice…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
