Málokdy se v našem tisku čtenář setká s rozsáhlejším článkem o Řecku. Nejčastěji to bývá na reklamní stránce s produkty cestovních kanceláří. Málokdy si také přečte vyloženě oslavný text. Když dočtete článek Jakuba Chába Řecké paradigma (Respekt č. 22/2000), víte hned nejen kam vyrazit na dovolenou, ale kam rovnou emigrovat.
Ohraný trik
Autor ve svém textu hledá paralely a rozdíly mezi českým a řeckým vývojem. Řecko hraje osvědčenou roli „předchůdce“, tentokrát v otázce vstupu do EU. Jaká jsou pravidla hry v tomto přetahování? Hlavně nikdy neodhalovat svoje slabiny. Postupem, který autor článku Řecké paradigma používá, by se vzorový stát na cestě do EU dal vyrobit třeba z Hondurasu. Poukažme proto na některé řecké nedostatky, které Jakub Cháb potlačil. První bod v česko-řeckém poměřování získává Řecko trochu nefér, když Jakub Cháb začne paralogicky vneseným pádem diktatury Třiceti roku 403 př. n. l. Pád Třiceti tyranů autor nečekaně spojí se zhroucením Junty roku 1974 (tentokrát našeho letopočtu). To je starý a poněkud ohraný trik. Dlouhé demokratické tradice, sahající daleko před počátky všech ostatních evropských demokratických zřízení, se nezmiňují náhodou. Střelba z historického arzenálu totiž kryje slabost současných pozic. Balkánská demokracie, kterou nacházíme v Řecku v tomto století našeho letopočtu, není příliš pevná. Absence veřejného prostoru je citelná na každém kroku,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
