V srpnu 1992 zasáhl jižní Floridu hurikán Andrew. Znamenal smrt pro šedesát lidí, evakuaci dalších dvou milionů - a zvýšení hrubého domácího produktu (HDP) o 15 miliard dolarů vynaložených na následné odstranění škod, opravy a výstavbu. Tento „pozitivní“ dopad jedné z největších přírodních katastrof v dějinách USA se stal už klasickým argumentem proti přeceňování významu HDP. Původně tato veličina vznikla ve 40. letech a měřila americkou válečnou produkci. Postupně se ekonomický růst stal - spolu s nízkou mírou nezaměstnanosti a inflace - hlavním národohospodářským cílem všude na světě. A dnes ho politici vydávají za vyjádření národního blahobytu: čím více HDP roste, tím se mají lidé lépe. Na námitku, že pocit spokojenosti a štěstí s růstem nesouvisí, se obvykle odpovídá, že lepší měřítko nemáme.
Manželce se neplatí
Metod pro stanovení HDP je několik; podle tradiční definice se sečtou výdaje spotřebitelů a vlády, investice a celkový vývoz a naopak se odečte dovoz. Vůči tomuto postupu existuje řada výhrad. Připomeňme jen několik nejznámějších. HDP ignoruje netržní ekonomiku domácností a komunit. „Uvařím-li si doma jídlo nebo opravím auto, nikdy se to neobjeví ve statistice, přestože stejné služby v restauracích a autoopravnách HDP zvyšují,“ vystihl tuto slabinu americký ekonom William Nordhaus. Na domácí produkt stejně tak nemá vliv spousta práce, kterou zdarma odvádějí dobrovolníci v charitativních organizacích. HDP počítá vyčerpávání přírodního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
