Náměstek ministra vnitra Petr Ibl (46) se stal členem vládní Rady pro lidská práva. Je to dost banální sdělení, dokud si za jméno nového radního nedosadíme všechny doposud známé údaje. K sestavě bývalých disidentů, jako jsou třeba Ivan Dejmal, Dana Němcová, Radim Palouš, Karel Holomek či Stanislav Penc, totiž nově přibyl člověk s profilem, který by se lépe vyjímal v Československém výboru pro lidská práva a humanitární spolupráci, založeném na sklonku roku 1988 - v době sílících represí komunistické moci proti nezávislým iniciativám. Petr Ibl je tedy členem Rady pro lidská práva vedené Petrem Uhlem, který si v době normalizace za „protistátní činnost“ odseděl devět let. Ibl rovněž trávil normalizaci ve vězení, ovšem jako bachař. Svou kariéru na počátku 80. let pojistil studiem na Vysoké škole SNB a celkem pochopitelně i členstvím v KSČ (1984–89). Iblovo jmenování do rady má dvojí logiku. Nastoupil sem „tabulkově“ jako náhradník svého předchůdce na vnitru Jaroslava Kopřivy (KDU-ČSL). Ještě před deseti lety se tehdejší poslanci OF zuby nehty bránili tomu, aby novou ústavu demokratického Československa sepisoval Zdeněk Jičínský, spoluautor ústavy z roku 1960. Nepomohly ani Jičínského nepřehlédnutelné a nezpochybnitelné zásluhy z let Charty 77. Iblova nominace prošla zcela bez povšimnutí a hlas proti zatím veřejně nepozvedl nikdo z radních s minulostí, která se od té Iblovy zřetelně liší. Nabízí se logický důvod číslo dvě: Ibl se vrací mezi staré známé. Možná některým ze…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
