Hongkong, Argentina a Estonsko leží na třech různých kontinentech a mají naprosto odlišnou historii i kulturu. Tyto tři velmi úspěšné ekonomiky posledních let však - kromě nízké inflace a vysokého hospodářského růstu - spojuje jedna věc: nemají klasickou centrální banku. Místo ní používají její starší alternativu, o níž se dlouho mělo za to, že zanikla s pádem britského koloniálního impéria, totiž tzv. currency board (překládá se jako měnová rada či výbor). Díky úspěchu zmíněné trojice přichází currency board do módy. V Evropě jej zavedlo Bulharsko a Bosna, plánuje ho Černá Hora.
Jen žádné intervence
V zemích s měnovou radou je domácí platidlo pevně ukotveno k jiné, tzv. rezervní měně. V Estonsku například stabilně platí 8 tamních korun za jednu německou marku, poměr argentinského pesa k dolaru je 1:1. Domácí bankovky jsou plně kryty rezervní měnou, takže měnová rada smí do oběhu pustit nebo z něj stáhnout pouze tolik pesos, kolik přibude či ubude dolarů v jejích rezervách (respektive kvalitních dolarových dluhopisů). Tím pádem podnikatelům odpadají potíže s výchylkou kurzu. Kdyby v roce 1997 existovala v České republice měnová rada, nedošlo by k tehdejším otřesům koruny a mimo jiné by zřejmě nezkrachovalo tolik cestovních kanceláří. Měnové rady mají své budovy, razítka a zaměstnance. Jejich úkolem je - kromě tištění bankovek - především správa rezerv: ukládají peníze do bank v zemi původu rezervní měny a nakupují tam vládní dluhopisy a jiné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
