Neexistuje jiný život než na bázi fotosyntézy. To je ustálený pohled na svět, jakému se dodnes učí ve školách. Skutečnost je ale mnohem složitější. Nové formy života, které byly nalezeny v hlubinách oceánů nebo hloubkových vrtech, dokazují, že život může hojně existovat i tam, kde člověk stěží vydrží pár hodin. Americký vědec Thomas Gold uvádí v knize Hluboká horká biosféra (Springer-Verlag 1999), že neuvěřitelně bohatý život mohl vzniknout právě i v hloubkách bez přístupu vzduchu a světla.
Hluboká horká biosféra
Gold ovšem ve vědeckém světě proslul četnými omyly: před přistáním Apolla na Měsíci upozorňoval, že povrch planety může být tak poddajný, že se do ní lunární modul úplně zaboří, a známá je i jeho chybná hypotéza, že průměrná hustota vesmíru zůstává stejná, i když se jeho rozměry zvětšují. Některé Goldovy teorie, například o náhlých výkyvech zemské osy v raných stadiích vývoje nebo o lidském uchu jako rezonátoru, který má elektrickou zpětnou vazbu, však byly po letech přijaty. Zatím posledním Goldovým velkým objevem (a možná omylem) je hypotéza o hluboké horké biosféře, podle níž mohl život vzniknout hluboko pod povrchem Země za teplot do 120–150 °C. Vyvinul se prý z organismů zpracovávajících hluboko uložené uhlovodíky a teprve postupně se propracovával k povrchu, kde se naučil fotosyntéze. Nejvíce bývá zpochybňován Goldův názor, že většina uhlovodíků, zejména ložisek ropy a plynu, je anorganického původu a pochází z jakési původní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
