Z pohledu ufona

Líná huba, holé neštěstí, tvrdí stařičké úsloví. Ještě větším neštěstím je ale líná hlava. V dekádě po konci rozděleného světa byly postupně jedny nálepky - ideologické - nahrazeny neméně jednoduchými slogany, které pomáhají vytvářet nemenší pseudorealitu. Pár příkladů pro ilustraci. Lidové noviny otiskly 22. dubna fotografii z Jeruzaléma před svátkem Pesach s popiskou obsahující tato slova: „Ortodoxní Židé… si tak připomínají hektické vyhnání z Egypta.“ Jenže kdo si přečetl Bibli, ví, že svátek Pesach neupomíná vyhnání, ale osvobození z egyptského područí. Celý příběh je líčen coby „východ z Egypta“ (v originále jecija, východ, vyjití): „Pevností ruky nás Hospodin vyvedl z Egypta, z otrocké existence!“ (2M 13,14). Dnes však žijeme v době sloganů, a tak je univerzální recept vždy po ruce. Kde dnes hledat zlo? No přece v etnických čistkách na Balkáně i jinde, ve vyhánění celých komunit, etnik, národů… A Židé jsou národem, který si traumat a neštěstí užil až až. Co si tedy mohou upomínat? Trauma, vyhnání. Z pohledu ufona to jako vyhnání skutečně mohlo vypadat: spěchající zástupy, za nimi faraonovo vojsko… Ale faraon nevydal dekret vyhánějící Židy (proč by to také dělal, když mu skýtali výhodné služby?), nýbrž podlehl nátlaku deseti egyptských ran a Židy propustil (pak si to zase rozmyslel a vyslal vojsko, aby je přivedlo zpět). To přece nelze srovnávat s osudem španělských Židů v roce 1492, kdy šlo o vyhnání na základě královského dekretu. Stejný problém…