„Demonstranti řeknou, že MMF je arogantní. Řeknou, že nenaslouchá rozvojovým zemím, kvůli nimž byl kdysi založen. Řeknou, že je tajnůstkářský a vyhýbá se demokratické kontrole. Řeknou, že jeho ekonomické recepty často situaci jedině zhoršují. A budou mít pravdu.“ Takto týden předem předpovídal události na washingtonském summitu přední světový ekonom Joseph Stiglitz v rozsáhlém článku pro liberální The New Republic. Po zprávě Meltzerovy komise, která globální finanční instituce hodnotila především z republikánských pozic, je jeho text kritikou „zleva“: tento stanfordský profesor byl mimo jiné poradcem prezidenta Clintona během jeho prvního funkčního období. Stiglitz se ve svém textu zaměřuje výhradně na Mezinárodní měnový fond. Světovou banku, kde téměř čtyři roky (až do loňského listopadu) pracoval jako hlavní ekonom, nechává stranou.
Za zavřenými dveřmi
Stiglitzovy výhrady proti postupu MMF během asijské krize i v Rusku jsou celkem známy - v článku nazvaném „Co jsem se naučil během světové ekonomické krize“ proto zejména líčí, jak ani pozice hlavního ekonoma Světové banky nestačila na ovlivnění aparátu „sesterské“ organizace. Když mluvil s úředníky a analytiky, přesvědčovali ho, že o všem rozhoduje rada ředitelů MMF. Když se ale obrátil na ředitele včetně Stanleyho Fischera, muže č. 2 v MMF, ujišťovali ho pro změnu o tlacích „zespodu“. "Bylo to k zešílení. Všechna jejich jednání se odehrávala za zavřenými dveřmi a nedalo se zjistit, kdo nebo co…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
