Už devět let bydlím v Německu a znám i postoje Čechů ve vztahu k Němcům. Proto bych chtěl vyjádřit svůj názor na některá ožehavá témata, z nichž poslední bylo předestřeno v rozhovoru s Romanem Goreczkou A divíme se, že to není žádná sláva (Respekt č. 13/2000).
Jen se nastěhovat
Jak známo, Německo okupovalo nejen české země, ale téměř celou Evropu, a všechny tyto státy, kromě ČSR, vedly s Německem válku, respektive byly Německem přepadeny. Nechci polemizovat, zda mnichovská dohoda nebo podpis prezidenta Háchy byl právní akt nebo akt pod hrozbou, ale rozhodně se české země ocitly ve zcela jiném postavení než Polsko. Přepadené země měly asi větší důvod Němce nenávidět, když jen samotné vojenské akce musely těmto státům způsobit větší ztráty na lidských životech než německé represálie u nás, nehledě na zničená města a zruinované hospodářství. Polsko bylo vymazáno z mapy, kdežto Čechy a Morava existovaly stále i se svou vládou, policií, tiskem, rozhlasem, natáčením českých filmů atd. O tom se mohlo Polákům jen zdát. Pokud se jedná o nuceně nasazené, tak Poláci pracovali v Německu jako otroci, nesměli se pohybovat mimo lágry a na šatech měli označení P. Mnoho českých dělníků šlo v letech 1940–42 do Německa dobrovolně do zbrojních továren, aby si tam nejen více vydělali, ale mnozí si z Německa bezcelně přiváželi různé technické věci jako elektrické přístroje, rádia a mnozí i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
