Utrácení už bylo dost

Ve Světové bance a Mezinárodním měnovém (MMF) fondu poslední dobou neradi slyší jméno Allan Meltzer. Právě tento pittsburský profesor ekonomie totiž na přání amerického Kongresu vedl zvláštní komisi pro reformu globálních finančních institucí. Od března je její stostránková zpráva na světě a ve Washingtonu vyvolala poprask: MMF a Světová banka se bouří proti doporučení okleštit jejich pravomoc, návrh považuje za radikální i americké ministerstvo financí. Česká republika leží mimo pásmo chudoby a AIDS, o něž se má starat Světová banka, a svou měnovou krizi a záchranu bank zvládla bez peněz MMF. Reforma nás ale může zajímat tím spíš, že patříme k bohatší části planety, která globálním institucím více dává, než od nich bere (náš roční příspěvek stojí rozpočet zhruba 150 milionů korun). Jak účinně tedy naše peníze pomáhají světu?

Půjčujete bohatým

Kongresu došla trpělivost v listopadu 1998, kdy ho MMF požádal o dodatečnou pomoc Rusku. Mezi republikánskou většinou převládl názor, že dalších 18 miliard dolarů pro Jelcinovu „kleptokracii“ by byly vyhozené peníze, a namísto toho požádali přední vědce o názor, jak je mezinárodní pomoc účinná a zda ji změnit. Vybrali si známé kritiky MMF i Světové banky (na což si obě instituce stěžují). Tak například profesor Meltzer už během mexické krize (1994–95) vyčítal fondu velkorysé oddlužení ve výši 40 miliard dolarů, které podle něj pomohlo především věřitelům Mexika. To podle něj vede k tzv. morálnímu hazardu:…