Nejvyšší představitel katolické církve, papež Jan Pavel II. , se omluvil za nespravedlivý rozsudek církevního soudu, který před 585 lety poslal na smrt českého kněze Jana Husa. Kazatele navíc poctil titulem „reformátor církve“. Bylo by možné namítat, že si v Římě vzpomněli poněkud pozdě, a že tím už nic nezmění na faktu, že Husa upálili. Pokud lze soudit z veřejných ohlasů, mnohé Čechy něco podobného také napadlo. Přesto každý rozumný člověk připustí, že by se dalo reagovat ještě jinak. Spory a války, které mezi katolíky na jedné straně a husity, utrakvisty či evangelíky na straně druhé rozpoutal Husův proces, připravily o život, vlast či majetek statisíce lidí, trvaly až do vydání tolerančního patentu před 218 lety, a jejich různé výklady dosud ovlivňují veřejnou sféru. Dnes se tedy podařilo najít pravdu v samotném ohnisku staletých konfliktů.
Kacířem nebyl
Záměr nastolit spravedlnost v Husově případu oznámil papež hned při své první návštěvě Prahy v roce 1990. Cesta, kterou se od té doby církevní hodnostáři a teologové ubírali, není v náboženské praxi posledních let ničím výjimečným. Stejným způsobem zkoumá římskokatolická církev i jiná, a z obecného pohledu důležitější temná místa svých dějin. Omlouvá se a distancuje od stavby židovských ghett ve středověké Evropě, vyšetřuje inkviziční procesy, snaží se vysvětlit téměř tisíc let starou roztržku s východním křesťanstvím, reviduje svůj postup v boji s protestanty. Události z předvánočního Říma…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
