Česká spojka na lince Moskva-Teherán

Dotkněte se Bušéhru a odpovíme „krutěji, než si umíte představit“, vzkázal loni v září Izraelcům íránský ministr obrany Ali Šamdaj. V takovém případě by prý „minimální odpovědí“ byly rakety středního doletu Shahab-3. V Bušéhru stojí rozestavěná jaderná elektrárna a kolem tohoto údajně mírumilovného projektu padají podobná ostrá slova už řadu let. Zpravidla v reakci na to, jak se Izrael a Spojené státy snaží přemluvit ostatní svět, aby nesnášenlivému a výbojnému Íránu s Bušéhrem - a s jaderným výzkumem vůbec - nikdo nepomáhal. Od této zakázky proto postupně pod tlakem svých vlád ustoupily desítky firem z celého světa, včetně svého času Soudkovy plzeňské Škody. Dostavbu Bušéhru dnes řídí Rusové, a jak před čtrnácti dny zjistil deník MF Dnes, Češi jsou znovu ve hře. Zatímco Soudek teheránskému režimu nabízel rovnou i tanky, ZVVZ Milevsko je o něco skromnější: do projektu Bušéhr chce přispět alespoň svou vzduchotechnikou.

Odrazujeme každého

Pro jaderné elektrárny se v 70. letech nadchl někdejší íránský šáh Páhlaví v rámci svých velikášských plánů na industrializaci země (mělo jich vyrůst celkem třiadvacet). Jejich výstavbu objednal u týmů z Německa, Francie a Spojených států. Inženýři od Siemense rozestavěli dva lehkovodní reaktory o výkonu 1300 megawatt (o něco více než Temelín) v Bušéhru, francouzské konsorcium Eurodif začalo klást rozvodné sítě pro elektrárnu v Darkhovinu. Po známém převratu v roce 1979 se vlády zmocnili fundamentalisté v čele s…