Chléb, favorit a národní blahobyt

V České republice vzrostl v letech 1994–98 hrubý domácí produkt o 11 procent, nebo také o 37 procent. Polský HDP stoupl ve stejném období o 32 procent, případně o 62 procent. Pravdivé může být obojí. Jak je to možné? První číslo uvádí český, respektive polský statistický úřad jako růst tzv. reálného HDP (očištěného od inflace) v národní měně. Druhé, vyšší číslo představuje růst vyjádřený v amerických dolarech. Ve většině transformačních ekonomik dochází k razantnímu zhodnocování národních měn. Proto v nich také najdeme podobný rozdíl mezi reálným a dolarovým růstem bez ohledu na průběh jejich reforem (s výjimkou Maďarska). Jenže které číslo pak lépe vystihuje stav národní ekonomiky? Jinými slovy, nakolik reálný HDP odpovídá realitě? Zdánlivě jsou to akademické otázky, ale mají vážné praktické dopady - vždyť podle vývoje HDP a inflace se řídí mzdová vyjednávání, valorizace důchodů či měnová politika.

Za stejné peníze jiná muzika

Existují v zásadě dvě možnosti, proč se reálný HDP tolik liší od dolarového. Buď statistici nedokážou správně změřit zahraniční (dolarový) obchod, nebo nadhodnocují inflaci. Pokud jde o první důvod, můžeme si představit továrnu, která přesunula desetinu lidí z výroby do marketingu, a díky tomu prodá za dolary stejné zboží o polovinu dráž. Podle zdravého rozumu se jí daří lépe a její „dolarový“ produkt roste. Pro statistiky produktivita práce ve fabrice klesla o desetinu (tolik lidí sedí v marketingu a „nic nevyrábí“).…