Limonádový Joe a čas
Tento víkend nastane pravidelná změna času. V neděli ve 3. 00 v noci se ručičky hodin posunou na 2. 00. Banalita, řekne si člověk, který tento rituál zažívá již dvě desítky let. Ale ne tak doslova. Jen málokdo si totiž uvědomí, že žijeme v době, kdy se z času stalo politikum: hodina soumraku i svítání je předmětem politického rozhodnutí. Již starověké civilizace znaly daně. Lidé nadávali, ale bylo jim jasné, že jakýkoliv vládce je nevyhnutelně bude odírat o jejich zisky, aby ufinancoval stát. Dobře, s tím nikdo nehne, ale žádný vládce přece nemůže hnout s časem! Může. Koncem 16. století se Evropané katolické části kontinentu museli smířit s tím, že při přechodu na gregoriánský kalendář zmizí 10 dnů. Dobře, datum je věcí vzájemné dohody či politického rozhodnutí, ale ani ten nejabsolutističtější monarcha přece nemůže ovlivnit výšku slunce nad obzorem! Může. Polovina 19. století přinesla rozvoj železnice a s ním i „železniční“ čas: aby se vlaky nesrazily, musí se řídit jednotným jízdním řádem. Zde byl zárodek časových pásem. Nad jednotlivými městy se už slunce neocitalo v nejvyšším bodě přesně v poledne, ale o nějakou tu minutu dříve či později. A 20. století přineslo další nový jev - světové války a s tím i jisté totalitní rysy v organizaci práce. Zřejmě nikoliv náhodou byl právě za první světové války v řadě zemí zaveden letní čas a za druhé války byl tento experiment zopakován. Odchylky od pravého poledne, až dosud v řádu minut či desítek minut, překročily hodinu a z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
