Průměrný polský premiér 90. let se ve svém křesle neudržel déle než 14 měsíců. Z tohoto hlediska je už 21 měsíců vlády Jerzyho Buzka imponujícím výsledkem. A přece se Jerzy „Rekordman“ nedočkal žádných gratulací od svých stranických kolegů a polský tisk se o tomto milém důkazu sílící stability politického systému nad Vislou ani nezmínil. Politickým tématem dne je totiž v Polsku jiná otázka: rekordní popularita jak postkomunistického Svazu demokratické levice, tak prezidenta Kwasniewského, který z tohoto uskupení pochází.
Politik není modelka
Není žádným tajemstvím, že skutečné úspěchy se prodávají mnohem obtížněji než úspěchy smyšlené nebo nadsazené. Ke skutečným se vážou problémy, protože v dnešním světě se nic neobejde bez konfliktů mezi velkými zájmovými skupinami: úspěch jedněch je často porážkou druhých. Jen nadsazené úspěchy skýtají iluzi řešení všech problémů, které je samozřejmě nereálné.Buzkova vláda od počátku zdůrazňovala, že je jí vlastní heslo Margaret Thatcherové: „Politici musí dělat to, co je nutné, aniž by se příliš zabývali tím, že prohrají příští volby. Politik, který nemá odvahu se znelíbit vlastním voličům, si cesty moci plete s výběhem pro modelky.“ V duchu tohoto hesla se Buzkova vláda také s velkou energií pustila do reforem, které měly završit polskou transformaci a současně zemi otevřít dveře do Evropské unie. Tak byl rokem 1998 zahájen proces regionalizace a decentralizace státu, zavedení tržních mechanismů do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
