Česká ekonomika se nachází v krizi či recesi, roste nezaměstnanost a krachující podniky marně shánějí bankovní úvěry. Prožíváme zkrátka hospodářský pokles a všichni se snaží věřit slibům politiků i znalců ekonomiky, že už brzy naopak přijde „růst“. Mnozí dokonce šíří naději, že přijde jaksi automaticky, bez toho, aniž by se toho v zemi (v ekonomickém i běžném chování lidí) muselo příliš měnit.Ekonomický růst se stal v českých luzích a hájích doslova mystickou skutečností, objektem víry a nadějí. Až přijde, jistě nás vytáhne ze současné mizerie. Bezpochyby ale existuje i zajímavější výklad, co vlastně takové slovo, jako je „růst“, znamená a k čemu je nám všem růst dobrý.
Jediná naděje, nebo největší hrozba
Debatu o růstu můžeme již dlouhou dobu zaznamenávat i v západním světě. Protože ale tamní státy zpravidla prosperují bez velkých potíží, k samotnému pojmu se někdy stavějí kritičtěji než Češi. Existuje totiž celá řada lidí, především z řad ekologů a podobných alternativních spolků, kteří touhu občanů, podnikatelů i národohospodářů po ekonomickém růstu spojují s přízemním materialismem, sloužením mamonu či s pouhou touhou lidstva „mít se stále lépe“. Říkají: proč vlastně ten pořád vzývaný růst tolik potřebujeme? Nemusíme se mít hůře, ale nestačí nám třeba mít se tak trochu „pořád stejně“? Nejde to nějak zařídit, aby byl růst nulový? Může se lidstvo bez růstu obejít?Téma růstu připomněly i demonstrace mladých anarchistů, kteří rozbíjejí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
