Zatímco ve střední a východní Evropě komunisté po druhé světové válce ukořistili moc a čtyřicet let vládli, ve Spojených státech nic takového nikdy doopravdy nehrozilo a hrstka osob sympatizujících se zhoubnou ideologií zůstala na okraji dění. Američtí komunisté nikdy neměli příležitost rozhodovat o osudech svých spoluobčanů, nikdy se v jejich řadách neobjevili revoluční komisaři, politruci ani kolektivizátoři, nikdy neměli možnost zbudovat síť tajné policie. I tak zažily USA krátká období, kdy počet stoupenců komunismu nápadně vzrůstal. Jedna z vln přízně ke komunistickému společenskému řádu dorazila k americkým břehům na sklonku druhé světové války. Příčina byla zřejmá: řečeno s tehdy populárním a dnes polozapomenutým rozhlasovým publicistou a dramatikem Normanem Corwinem, nad „lotry v hnědých košilích“ zvítězily ony vysmívané „dekadentní demokracie“ právě a především zásluhou spolupráce s „bolševickými packaly“.
Stalinista z Newarku
V onom pozoruhodném období, kdy vděčná americká veřejnost otevřela komunismu náruč doširoka, začíná nový román amerického prozaika Philipa Rotha Vzala jsem si komunistu (I Married a Communist, 1998). Hrdina Rothovy v pořadí třiadvacáté knihy Ira Ringold pochází, podobně jako hrdina předchozího díla Americká pastorála, z Newarku ve státě New Jersey. Konec války nezastihl Newark v nejlepším čase: město nebylo nic víc než příliš hustě obydlená urbanistická ruina. Dospívajícím nabízelo drsnou sociální školu. Tou také…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
