Téměř po čtyři století byl osud Čechů a zprostředkovaně i Slováků spojen s osudy dynastie Habsburků. Až do první světové války považovaly evropské mocnosti české země za „slovanskou provincii“ duálního Rakouska-Uherska a své velvyslance měly ve Vídni u císařského dvora. Vůbec první doložená zmínka o Čechách v britském státním archivu Public Record Office pochází z roku 1906 a týká se návštěvy rakouského císaře v Praze. Zprávy o dramatických událostech z poloviny července roku 1914, které zažehly světovou válku a vedly k rozpadu habsburského mocnářství, nevyvolaly zpočátku v Británii větší zájem. Historik Norman Davies uvádí ve své knize o dějinách Evropy, že tehdejší britský ministr zahraničí vévoda Grey dokonce po sarajevském atentátu stranil Rakousku-Uhersku a postoj změnil, teprve když mocnářství odmítlo vstřícnou nabídku Srbska. Byl přesvědčen, že velmoci nakonec před válečnou propastí couvnou, a ještě 26. července 1914 povečeřel v Londýně s německým vyslancem, který nazítří do Berlína hlásil, že Británie zůstane ve válečném konfliktu neutrální. O týden později však vstoupila do válečného stavu.
Čekání na Rusa
T. G. Masaryk se vydal organizovat odboj proti Rakousku-Uhersku do zahraničí počátkem října 1914. Hned jedna z prvních schůzek ho zavedla do neutrálního Holandska, kde se setkal se svým dávným známým, balkánským korespondentem londýnských Timesů R. W. Setonem-Watsonem. Ten patřil k informátorům britského ministerstva zahraničí a v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
