Nejtragičtějším okamžitým důsledkem války v Kosovu je masový exodus jeho obyvatel. Utrpení srbských civilistů úpějících pod „barbarskými nálety anglo-amerických vzdušných teroristů“, zveličované jugoslávskou propagandou, se s hrůzami, které zakoušejí kosovští Albánci, nedá při nejlepší vůli srovnat. Nedá se srovnat ani s tím, co si prožili obyvatelé Vukovaru, Sarajeva či Srebrenice. Přesto se nezdá, že by si to někdo v Bělehradě uvědomoval jako morální problém. Spíše to vypadá, že si Srbové konečně naplňují dávný sen: očistit své svaté Kosovo od Albánců, jež vnímají jako obtížný plevel, který se nějakou náhodou objevil na jejich oblíbeném záhoně.
Jak vypustit rybám rybník
V rychlosti a preciznosti podobného plení nevhodných elementů zatím Miloševiče předčil jenom jeden expert: Pol Pot, který zvládl vyklizení Phnompenhu za dva dny. Přesto je Miloševičův výkon nevídaný, neboť při dosavadním tempu bude dvoumilionové Kosovo za pár týdnů liduprázdné. Když podobný plán zpracoval ve 30. letech předseda Srbského kulturního (!) klubu Vaso Čubrilovič, odhadoval operaci vysídlení Albánců na několik let. Jugoslávská královská vláda plán schválila, ale nakonec toho moc nestihla, protože padla pod útokem fašistů. Tenkrát chtěli Srbové odsunout Albánce do Turecka na bázi mezistátní dohody (několik desítek tisíc jich skutečně odsunuli). Dnes vyhánějí statisíce civilistů na hranice s vědomím, že se o ně humanitární organizace postarají. A možná i se skrytou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
