Když vláda podává demisi, budí to u někoho radost, u někoho smutek a někdo jen pokrčí rameny. Pád „eurovlády“ však minulý týden provázela jiná reakce - úlevné vydechnutí. Úleva, že konečně zaznělo: „Král je nahý!“ Avšak otázka, která je tu zcela nasnadě, zní, zda jsou šance, aby z pádu Santerovy komise byly vyvozeny zásadní závěry.
Zpráva auditorů
Evropská komise se sídlem v Bruselu je výkonný orgán Evropské unie. Bdí nad dodržováním unijního práva, formuluje mezinárodní smlouvy Unie a posuzuje žádosti podávané zájemci o přijetí do EU. Tým, který od roku 1995 vede Lucemburčan Jacques Santer, neměl nikdy dobrou pověst. Komentátoři i vůdčí politické osobnosti Evropy jej označovali za spolek lidí postrádajících průbojnost a iniciativu. Santerově komisi byla neustále jako nedostižný vzor předhazována minulá garnitura, která pod vedením Francouze Jacquesa Delorse uskutečnila takové projekty, jako je jednotný trh či měnová unie.Přesto by zřejmě Santer a jeho spolupracovníci bez potíží dožili konce svého období v lednu příštího roku, nebýt série korupčních afér spojených tak či onak se jmény několika komisařů. Přímo se jim toho neprokázalo moc, jen příjem příliš drahých darů a sem tam nějaká protekce v zaměstnávání nejbližších rodinných příslušníků. Podle zprávy speciální auditorské skupiny z minulého týdne však „komise nese plnou zodpovědnost za případy defraudace, nesrovnalosti a chyby v řízení“, za nedostatečnou kontrolu dění ve vlastních řadách,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
