0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura8. 11. 19986 minut

Kdo se bojí Virginie Woolfové

Dnes klasický esej Vlastní pokoj vydala Virginia Woolfová koncem roku 1929. Bylo jí tehdy šestačtyřicet let, právě sklidila úspěch s románem Orlando a byla na vrcholu tvůrčích sil. Kniha vyšla zároveň v Británii a USA. Woolfová v ní literárně zpracovala přednášky na téma Ženy a literatura, které proslovila o rok dříve na dvou dívčích kolejích v Cambridge, ale text dalece překračuje prostou ambici sdělit pár myšlenek většímu počtu lidí, než se vejde do posluchárny. Z deníkových zápisů vysvítá, že Woolfové na Vlastním pokoji záleželo stejně jako na prózách Orlando či Vlny a že ji jako spisovatelku vzrušovalo utkat se s tématem, které vedení univerzity pociťovalo jako běžné, ale které pro ni samotnou představovalo trauma i inspiraci zároveň.

Skvělá izolace

Reklama

Proč je esej i dnes tak podmanivý? Woolfová dokáže vlastním textem provokovat další úvahy a otázky a vyhýbá se proklamativnímu tónu. Svou myšlenku přirovnává k rybce, již rybář zahodil zpět do řeky, aby přibrala na váze, a která se teď prohání její myslí a způsobuje vír, shon a rozruch. V důsledku toho se tu nakonec jedná o mnohem víc než o spisovatelství a o ženy. Joel Rich z Chicagské univerzity píše v přednášce z roku 1992: "Je to kulturní odysea. Nejde o to, kam se vypravěč dostane (to víme od začátku), ale co zažije cestou… Když pozorně sledujeme cestu, kterou tu Woolfová vytvořila, může nám to osvětlit naše vlastní putování fascinujícími, i když občas bouřlivými vodami vztahu mužů a žen …

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc