Poslední zářijová neděle ukončila šestnáctiletou éru vlády konzervativců v Německu, éru Helmuta Kohla. Tento fakt vyvolává mnoho otázek, i takových, které německé hranice daleko překračují. Skončila s Kohlovým odchodem světová konzervativní revoluce, zahájená na přelomu 70. a 80. let? Jako by bylo v logice věcí, že právě v Německu, kde se pravice chopila vlády až po jejím úspěchu ve Velké Británii (1979–97) a Spojených státech (1981–93), se také vyčerpala nejpozději (1982–98). Jenže to není samo o sobě ani podstatné, ani to neopravňuje hovořit o revoluci. Je důležité, co po sobě ta či ona vláda zanechala, jak změnila tu či onu zemi, její postavení a její společenské klima. Margaret Thatcherová odkázala Británii především nový politický a hospodářský konsenzus, který v jádru převzali loni i labouristé Tonyho Blaira - snižování státních výdajů, privatizace, deregulace, podpora volného obchodu. Co odkázal Německu Kohl? Jak se s jeho odchodem změní Německo, Evropa a německý postoj k sousedům?
Cestou k normálnímu státu
Paralel i rozdílů mezi kohlovským Německem a thatcherovskou Británií či reaganovskými USA je celá řada, ale začněme u jedné aritmetické charakteristiky. Zatímco Thatcherová vládla 11 let z osmnáctiletého mandátu toryů a Reagan 8 let z celkem dvanáctiletého posledního období republikánů, Kohl strávil v úřadě spolkového kancléře plných 16 let z šestnáctileté vlády koalice křesťanských demokratů a sociálů s liberály (CDU/CSU-FDP). Už tím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
