Po loňských parlamentních volbách, v nichž zvítězila pravice, usedli poprvé v dějinách nezávislého Rumunska do vládních křesel oficiální představitelé rumunských Maďarů. Naděje na výraznější omezení národnostních konfliktů se tím však splnily jen zčásti. Ještě nedávno se dokonce zdálo být pouze otázkou času, kdy maďarští ministři podají demisi. Paradoxně se však nyní, kdy Ciorbeaův kabinet pravého středu prožívá nejtěžší okamžiky od svého ustavení a kdy se Rumunsko ocitlo na prahu předčasných voleb, stala Demokratická unie Maďarů v Rumunsku prakticky jedinou politickou silou, která nehrozí odstoupením z vlády.
Obtížné smíření
V Rumunsku žijí téměř 2 miliony Maďarů, z velké části nikoliv někde v pohraničí, ale v samém „srdci“ země, v Sedmihradsku. Kvůli tzv. historickým konfliktům, tedy nejprve kvůli maďarizaci této oblasti a později naopak kvůli její romanizaci, především za Ceaušeska (zákaz dávat dětem maďarská jména, zrušení většiny národnostních škol, organizování masové migrace obyvatel z jiných oblastí země do Sedmihradska), vyrostla mezi oběma etniky silná zeď nevraživosti a předsudků. Silnější než ta, jež dnes dělí Maďary od „většiny“ na Slovensku.
V kraji, kde jsou Maďaři považováni za kdovíproč stále živé „pozůstatky okupanta“ a kde na druhé straně otcové mají ve zvyku pohlavkovat dítě za použití rumunského slova, není příliš snadné provádět politiku smíření. Byť dotyčný politik pochází ze staré sedmihradské rodiny, je přitom…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
