Trvající zbrzdění liberalizace zemědělského obchodu, přijetí Bulharska za nového člena a apel Miloše Zemana na oživení Visegrádské skupiny - to byly hlavní body summitu premiérů členských zemí Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA), který o víkendu proběhl v Praze.
Od zrodu k růstu
Když v 50. letech začala v Mesině na Sicílii jednání šesti zemí o Společném trhu (dnešní EU), vyřkl britský pozorovatel Russel Bretherton slova, jež vešla do dějin: „Opouštím Mesinu šťasten, protože určitě nedosáhnete porozumění, a i kdybyste jej dosáhli, nic z něho nebude, a i kdyby bylo, bude to katastrofa.“
Nelze popřít, že podobně nesnadné počátky měla i CEFTA. Když se 21. prosince 1992 v Krakově podepisovaly její zakládající dokumenty, nebyli ani přímí účastníci prosti pochyb, zda tato iniciativa bude skutečně životaschopná, anebo ji potká osud Visegrádské skupiny či Pentagonály, organizací, jež prakticky odumřely dříve, než vůbec začaly působit. Nevědělo se, zda konstrukce složitého mechanismu, který vyžaduje dodržování zásad volného obchodu i v situaci, kdy z nich plynou nevýhody pro vlastní produkci, není spíše dokladem přebujelých ambicí než rozvážnosti nově vznikajících středoevropských tržních ekonomik. Nevědělo se ani, zda nadnárodní obchodní organizace bez jakýchkoli formálních byrokratických a řídících struktur má vůbec šanci dobře fungovat.
Čas však ukázal, že tyto obavy nebyly na místě. Od založení CEFTA už uplynulo šest let a její…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
