Ruský prezident Jelcin odvolal celou vládu a do jejího čela ustavil opět Viktora Černomyrdina - pět měsíců poté, co ho sám sesadil. Proč to všechno? Pravda, nejžhavějším ruským tématem je katastrofický propad rublu a kvapně se zhoršující ekonomická krize, ale Rusko, po léta definované jako země s extrémně silným prezidentským systémem, vyvolává stále více otázek nejenom ekonomického charakteru.
Pod pomazaným carem
Západ dosud Jelcina pokládal za jediného všemocného garanta demokracie a reforem v Rusku. Jelcinomanie Západu trvala přes zcela jasnou zkušenost s neméně kontraproduktivní gorbymánií. Zatímco u reformátorů-ekonomů se počítalo s tím, že jejich kroky - z hlediska transformace nezbytné, leč svým sociálním dopadem značně bolestivé - jim u ruské veřejnosti na oblibě rozhodně nepřidají, Jelcin byl pokládán za stabilizující prvek, jenž svým konečným rozhodováním jako deus ex machina vnášel do existujícího chaosu relativní řád.Jestliže se tedy Jegor Gajdar, Anatolij Čubajs a také kdysi mimořádně populární Boris Němcov postupně stávali obětí svých dobře míněných, leč doma nepopulárních reformních iniciativ, Jelcin měl být již z titulu svého postu „supercara“ vyjmut z hodnocení. Lid totiž může kritizovat ministry, oligarchy, lídry politických stran, nikoli však „pomazaného“ cara. Tato tendence pokračovala přes katastrofický propad Jelcinovy popularity i přes jeho rapidně se zhoršující zdravotní stav. Řada ruských analytiků je dnes s to "mimo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
