Slavnostními proslovy a okázalými díky všem, kdo zůstali sociálnědemokratické myšlence věrni v době komunistické totality, oslavila ČSSD v sobotu stodvacáté výročí svého vzniku. Oslavy přišly v dobrý okamžik. Mohly straníky povzbudit před volbami, tedy před posledním útokem na hlavní metu jejich osmiletých snah: dobytí Strakovy akademie. ČSSD je dnes se svými třiceti procenty volebních preferencí silná jako nikdy po roce 1918 a na politické scéně nemá vážného soupeře. Přesto atmosféra v sálech, kde o víkendu proběhlo zasedání ústředního výkonného výboru strany, nebyla právě projevem vítězoslávy a sebevědomí. Náladu spíše vystihuje věta: jen Zeman ví, co s námi bude, nikdo ale neví, co bude se Zemanem.
Předseda za všechny, všichni za předsedu
Když vyhraje v západní Evropě volby levicová strana, nese to s sebou obvykle víc slávy než úspěch pravice. Vítězství bývá prezentováno jako triumf vznešených myšlenek lidské solidarity a příslib šťastné budoucnosti i těch dosud neúspěšných. A právě levicové strany mívají ve svém čele charismatické vůdce, kteří toto poselství zosobňují svým mládím, soucitem s poníženými a plebejskou rozhodností - stačí vzpomenout na počátky kariéry Olofa Palmeho, Willyho Brandta nebo naposled Tonyho Blaira.Na ústředním výboru ČSSD ale byla k vidění strana jiného typu. Nejdříve měla mírně hysterická debata udělat tlustou předvolební čáru za bamberskou aférou, potom přišel na řadu volební program s pracovním názvem "Co nabízí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
