Minulý týden se čeští daňoví poplatníci dozvěděli nepříjemnou novinku. Ministr financí Ivan Pilip oznámil, že do státního dluhu bude započítána řada ztrátových položek vytvořených institucemi, jako jsou Konsolidační banka, Česká finanční či Česká inkasní. Po započtení tohoto tzv. skrytého dluhu ve výši zhruba 170 miliard korun se naše zadluženost rázem zvýší z dosud udávaných zhruba 10 procent hrubého domácího produktu (HDP) na dvojnásobek. Nabízí se tedy řada otázek. Čí vinou jsme doposud žili na dluh? Na kolik nás splácení přijde? A je takové číslo důvodem ke znepokojení?
Nebude to všechno
Ve svém programovém prohlášení se Tošovského vláda zavázala, že provede inventuru skrytých forem deficitního hospodaření státu. Ani krok ministra Pilipa ovšem neznamená, že už bylo řečeno vše. Suma 170 miliard se týká pouze nekvalitních pohledávek transformačních institucí. Skutečný státní dluh může být řádově ještě o dalších 10–12 % HDP vyšší, protože stát má řadu dalších nepřímých závazků. Příklad: státní záruky za úvěry veřejných i soukromých subjektů. Ty jsou právně vymahatelné, jenže sem patří také řada závazků, které ani právně podloženy nejsou, nicméně stát může být nakonec k jejich splnění dotlačen. Příklad: hrazení ztrát zdravotních pojišťoven či podniků typu České dráhy.Vina za náklady ve skrytém dluhu se často přičítá předchozí vládě Václava Klause. Jenže to není tak jednoduché. Jednak část dluhů vznikla ještě před rokem 1989, jednak se musíme…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
