Morálka není totéž co mravnost
V článku Papírové hlavy (Respekt č. 48/97) kritizuje Jan Macháček dle mého názoru celkem oprávněně českou justici za alibistický příklon k pozitivistickému chápání práva a neschopnost zohledňovat při zkoumání jednotlivých případů přirozenoprávní aspekty. Osobně se rovněž těším na dobu, kdy budeme moci soudce v naší zemi ctít nejen jako „úředníky“ znalé litery zákona, nýbrž i jako morálně a mravně vyspělé osobnosti schopné nejprve postihnout smysl zákona a posléze jej náležitě interpretovat.
Nicméně rád bych upozornil na jednu v českém mediálním prostoru dosti frekventovanou nesrovnalost ohledně vztahu morálky a mravnosti. Cituji: „Morálka totiž není jedna věc, a právo a zákony věc druhá. Naopak: zákony vycházejí z morálky a obecné vnímání mravnosti by mělo být podstatou a obsahem zákonů.“ Je zřejmé, že autor mezi morálkou a mravností nerozlišuje. Přitom v každém úvodu do etiky se student dovídá, že slovem morálka (Moralität) označujeme výhradně shodu jednání (případně úmyslu jednat) se svědomím subjektu. Podobně slovo legalita postihuje formální shodu jednání s literou zákona. Na rozdíl od legality však morálnost určitého jednání nelze zpravidla posuzovat veřejně, ježto svědomí je oblast veskrze niterná. Obsah svědomí se zároveň od člověka k člověku často velmi výrazně liší. A právě obecné úsilí o vyjasnění a sjednocení obsahu norem chování je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
