Setkání Borise Jelcina s Ťiang Ce-minem minulý týden v Pekingu probíhalo v podstatně žoviálnějším tónu než čínsko-americký summit pár dní předtím. Oba (post)komunističtí státníci se vesele družili bez rušivých demonstrací a nepříjemných dotazů na lidská práva. Kdykoli se sešlo dost fotografů, nasazovaly se široké úsměvy a dvojité i trojité chruščovy. Nechyběla grandiózní prohlášení o multipolárním světě a strategických partnerstvích. Nápadná vřelost rusko-čínské družby jako by měla kontrastovat s problémy, jež zatěžují vztahy Pekingu, a ovšem i Moskvy, s Washingtonem.
Zpěvy, tance a obchod
Problémy s Washingtonem jsou však ve skutečnosti také jednou z mála věcí, které oba (euro)asijské giganty doopravdy sbližují. Jelcin se setkal s Ťiangem již popáté, z toho jen letos absolvovali celkem tři vrcholné schůzky. Kromě zpěvu ruských lidových písní (příležitostně s tancem) a stařeckého tlachání o vnoučatech zůstávají ovšem konkrétní výsledky těchto setkání hubené.
Vzájemná obchodní výměna dosáhla loni přes všechny deklarace a jednání - a přes 5000 km dlouhou společnou hranici - pouhých 7 miliard dolarů (pro srovnání: čínský obchod s Japonskem činil 60 miliard a s USA 43 miliard dolarů), a nebýt dodávek ruských zbraní a jaderných technologií, byla by vůbec zanedbatelná. S velkou pompou vyhlášená dohoda o demarkaci východní části společné hranice je jen recyklovanou obdobou hraniční smlouvy z roku 1991, vyvolávající již od svého podpisu neustálé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
