„Už to proboha stačí!“ Zoufalý výkřik nad stále rostoucím počtem úředníků a byrokratizací veřejného života se musí vydrat z úst každému, kdo si uvědomí, jak daleko už jsme po této cestě v Čechách a na Moravě došli. Počet státních úředníků se tady v posledních osmi letech zdvojnásobil a jejich mzdy nás měsíčně přijdou na dvě miliardy korun. Možná právě proto, aby se ta armáda lidí měla čím zabývat, jsou tiskopisy tak nepřehledné a vyřizování na úřadech trvá měsíce i celé roky. Bude však ještě hůř: komise Evropské unie minulý měsíc upozornila, že v porovnání se Západem je na našich ministerstvech úředníků málo. A počátkem léta navíc oznámila ministryně spravedlnosti Parkanová, že hodlá v rámci připravované správní reformy ustavit třináct nových krajských úřadů.
Houstnoucí byrokratické obklíčení současně v občanech vyvolává obrannou reakci: nostalgicky se vzpomíná na staré zlaté časy z konce minulého století, kdy v českých zemích žilo jen o dva miliony lidí méně než dnes, ale počet úředníků byl desetkrát nižší. V každém okrese zvládli agendu maximálně s třiceti byrokraty a celému Rakousku stačilo jen sedm ministrů. Jak jsme se vlastně z té idylky dostali až do situace, kdy si bez razítek a nejrůznějších „evidencí“ už málem život ani nejde představit? A existuje vůbec cesta k záchraně?
Kolečka má, a vůz to není
Miroslav Cach z Proseče si chtěl postavit kůlnu na nářadí v lese, který dostal zpátky v restitucích. Předem věděl, že to nebude…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
