Albánie je dnes zkumavkou pro světové politology i politiky. Jak z naprostého chaosu vytvořit alespoň jakž takž fungující organismus? Po zimních nepokojích v zemi a dubnovém zásahu mezinárodních jednotek se všichni soustředili na volby. Ty se staly samospasitelným sloganem, který měl Albánii vyvést z krize. Předminulou neděli, pouhé dva měsíce po vylodění cizích vojáků, skutečně proběhly. Ale přinesly vyjasnění poměrů či náznak změny k lepšímu? Při pohledu na agenturní zprávy a záběry v televizi je na místě skepse.
Pod hlavněmi samopalů
Vezměme si MF Dnes z minulého týdne. V pondělí cituje nedělní slova Franze Vranitzkého, zmocněnce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a hlavního garanta voleb: „Práce je hotova, volby mohou proběhnout.“ V úterý se ale na titulní straně dočteme, že volby „provázelo několik incidentů, při nichž zahynuli čtyři lidé včetně člena volební komise“. Nicméně na straně 7 téhož vydání stojí, že „volby probíhaly podle hodnocení mezinárodních pozorovatelů poměrně regulérně“. Hned ve středu je vše jinak: „Mezinárodní pozorovatelé váhají, zda mají považovat hlasování za zcela regulérní, a situace v zemi je napjatá.“ Ale o několik řádků níže Franz Vranitzky volby vítá jako „první krok k normalizaci v této chaotické balkánské republice“. MF Dnes nedělá ze čtenářů hlupáky, jen reprodukuje nejistotu a protichůdné výroky kompetentních lidí.
Soudný člověk se zdráhá věřit, že v zemi, jejíž značnou část ovládají nikým…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
