Komise OSN pro lidská práva bude moci na svém šestitýdenním zasedání (10. března až 18. dubna) zhodnotit 50 let své aktivity. Podařilo se vybudovat rozsáhlý mechanismus na ochranu lidských práv, přijmout řadu mezinárodních úmluv o lidských právech a ustavit orgány, jež mají sledovat jejich dodržování. K minusům však patří skutečnost, že zmíněného pokroku bylo často dosaženo jen na papíře.
Pro každého jinak
Konec studené války umožnil Komisi OSN pro lidská práva, aby se zabývala i problémy zemí, na které dříve „neměla“. Zprvu se zdálo, že se stane opravdu výkonným orgánem, jenž přinutí jednotlivé státy, aby dodržovaly závazky v oblasti lidských práv, které podepsaly. Nyní je však jasné, že řada zemí její kritice i své vlastní zodpovědnosti nadále uniká. Členské státy Komise často odmítají konkrétní kroky vůči zemím, které považují za předmět svých zájmů.
Práce Komise má spočívat na mezinárodně uznaných zásadách, jež se vytvářely po celá desetiletí. Naposledy byly stvrzeny v roce 1993 ve Vídeňské deklaraci, kterou přijala ve svém průběhu Světová konference o lidských právech. Tento dokument mimo jiné zdůrazňuje, že „Všeobecná deklarace lidských práv, jež ustavuje běžný standard, kterého má být dosaženo pro všechny národy a jednotlivce, je zdrojem inspirace a základem pro OSN při prosazování norem obsažených v existujících mezinárodních instrumentech pro lidská práva“. Tyto zásady ale v současnosti neplatí pro všechny stejně.
Když členské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
