Faustův dům české ekonomiky

Naše ekonomika, jinak úspěšně se vracející do postavení, jaké měla např. mezi světovými válkami, má svůj Faustův dům hrůzy. Není málo nepříjemných překvapení a afér, které veřejnosti zejména v posledních letech připravila česká železnice. Zdejší divoké názorové a mocenské boje svého času zmátly i nejlepší komentátory. Snad proto se na toto téma nyní v médiích rozhostily rozpaky.

Stát se postará

České dráhy jsou v republice největším nakupením státního, neuvěřitelně zchátralého, a proto také relativně bezbranného majetku. Jsou rezervoárem kvalifikovaných, avšak velmi nespokojených lidí. Obrovská instituce s pěti i více řídicími stupni od počátku lákala stínové podnikatele s cizím majetkem, ctižádostivce, manipulátory i blouznivce. Na zádech řadových železničářů, mnohdy zamilovaných do svého poslání, se odehrává krutý boj každodenních mocenských i ekonomických zájmů. Z toho plynou pro někoho i nepochopitelné kampaně, zákulisní tahanice a nejrůznější špinavosti. Není v tom principiální rozdíl oproti jiným evropským železnicím, avšak rozměr fyzického i morálního rozpadu je zde přece jen poněkud větší.Transformační směr nastoupený bývalým vedením Českých drah a vrcholící zpracovaným souhrnným návrhem projektu transformace v září 1994 píchl do vosího hnízda. I když asi ještě dlouho budou ožívat spory o tom, zda to, či jiné opatření bylo správné, či špatné, a kde byly chyby, jedno je jisté: věci se začaly měnit. Pohyb v ekonomice, organizační změny,…