Sedmnáctého prosince 1995 dosáhla Sociálnědemokratická strana Rakouska v parlamentních volbách překvapivého úspěchu. Prezident Klestil proto pověřil sestavením vlády opět Franze Vranitzkého. Od 17. prosince však uplynulo šest týdnů - od koaliční roztržky a vyhlášení předčasných voleb už dokonce skoro čtyři měsíce - a stále se nic neděje. Činnost všech ministerstev je ochromena a nepřijímají se důležitá rozpočtová rozhodnutí. Všechno čeká na závěr koaličních jednání mezi sociálními demokraty a lidovci.
Jak to říci voličům
Zmíněná jednání rozhodnou především o budoucím rozpočtu a o jeho konsolidaci. Aby Rakousko splnilo kritéria účasti v evropské měnové unii, musí - stejně jako všichni ostatní členové evropské „patnáctky“ - dostat svůj rozpočtový schodek (loni 5,5 %) do nařízených mantinelů (maximálně 3 %).Zatím vládla shoda v takzvané strategii 2:1. To znamená, že díra v rozpočtu se má pokrýt ze dvou třetin úsporami a z jedné třetiny novými příjmy, tedy dalšími daněmi. Avšak ke konkrétnímu „úspornému balíku II“ (podle „úsporného balíku I“ z voleb '94) mají koaliční vyjednavači ještě dále než před půl rokem. Ani lidovci, ani sociální demokraté nechtějí být v úloze toho, kdo oznámí veřejnosti drastické úsporné kroky v sociální oblasti. Všichni se chtějí rozhodně vyhnout poměrům, jaké panovaly ve Francii před Vánocemi: dlouhodobé stávky proti krácení sociálních dávek.Předseda lidovců Wolfgang Schüssel - jenž zdaleka minul svůj cíl: učinit stranu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
