V poválečných dějinách Evropy - kromě éry stalinismu - žádný premiér žádného státu nemusel čelit obvinění ze špionáže. Nikoho tedy snad neudivují emoce všech zúčastněných, které v Polsku provázejí kauzu Józefa Oleksyho. Ovšem na druhé straně budí nutně obavy postoj, který v této věci už několik týdnů prezentují někteří představitelé postkomunistického Svazu demokratické levice a prezident Kwasniewski osobně. Pokud se takové jednání polských sociálních demokratů stane normou, bude mít oblíbené heslo Lecha Walesy, že „Polsko nemusí jít do Evropy, protože už tam je“, tolik společného s realitou jako tvrzení, že Panama je součástí Severní Ameriky.
Počáteční otazníky
Pravda, volba okamžiku, kdy ministr vnitra Milczanowski předal vojenské prokuratuře materiály usvědčující premiéra, mohla zpočátku budit podezření, že jde o politickou intriku iniciovanou velkým poraženým listopadových prezidentských voleb, Lechem Walesou. Zvláště když Józef Oleksy nejenom okamžitě kategoricky odmítl obvinění vůči vlastní osobě, ale obvinil polskou kontrarozvědku ze „špinavé provokace“ a vykonstruování důkazů. Józef Oleksy ovšem učinil to, co by žádný solidnější politik nikdy udělat neměl, a premiér už vůbec ne, pokud nedrží v ruce alespoň jediný důkaz: veřejně zpochybnil hodnověrnost služeb, které v každé zemi střeží její suverenitu.Situaci nijak nezpřehledňovala ani okamžitě ustavená zvláštní parlamentní komise: ta neměla prozkoumat obvinění vznesená vůči premiérovi,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
