Výročí jedné z nejdůležitějších událostí v dějinách české energetiky prošlo tiše a bez sentimentu. Minulý týden uběhly tři roky od chvíle, kdy se náš elektrárenský gigant ČEZ poprvé a naposledy pokusil uvést do života úsporný program. Po vzoru západních elektrárenských společností dotoval tehdy ve vybraných obchodech prodej šetrných zářivek. Za nějaký čas akci zopakoval a prodal tak dohromady sto padesát tisíc kusů svítidel. Od té doby se však o úsporách elektřiny nemluví. Naopak. Místo podpory úsporných programů utápí ČEZ své miliardy v dostavbě Temelína a v posledních měsících se stále častěji hovoří o stavbě další uhelné elektrárny. Zcela nepokrytě přitom z oficiálních míst (z ČEZ i vládních úřadů) zaznívá názor, že se u nás investice do úspor elektrické energie zatím nevyplácejí. Ti, kteří by je přesto rádi viděli, si hodně slibují od zákona o hospodaření s energií, jehož zásady v těchto dnech dokončuje úřad ministra Dlouhého.
Co po nás chcete?
Růst spotřeby elektrické energie bere odborníkům dech. S nástupem ekonomické reformy se sice očekávalo, že růst životní úrovně bude znamenat i vyšší energetickou spotřebu domácností, křivku měl ale vyrovnat útlum nehospodárného těžkého průmyslu. Ekonomové měli za to, že se náš poměr odběru brzy připodobní západoevropským statistikám: padesát procent průmysl, padesát domácnosti. (U nás to v roce 1990 bylo přibližně osmdesát ku dvaceti a dnes šedesát sedm ku třiceti třem.) Realita je ale jiná: zatímco…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
