Praha nestandardní
„Ministerstvo kultury si ji (Státní operu) přehazuje s magistrátem a nikdo ještě pořádně nevysvětlil, jaké místo v pražském kulturním životě by měla zaujímat.“ Tolik V. Drápelová v článku Mistři pěvci z provincie (Respekt č. 40/96). Má samozřejmě pravdu, ale problém stojí za nazření z obecnějšího aspektu, totiž místa hudebního divadla ve velkých českých městech.Státní opery - ve smyslu souborů dotovaných ze státního rozpočtu - jsou dnes v Praze dvě: Národní divadlo a Státní opera. Ostatní velká česká a moravská města si své operní a někdy i operetní soubory hradí sama. (Čeká se na regiony.) Praha si „drží“ pouze karlínskou operetu (asi 42 miliony Kč - stejnou částku ovšem vydává i na Divadlo na Vinohradech), zatímco Státní opera stojí stát asi 63 mil. Kč. Moderní vývoj divadla ukázal, že klasická opereta je již historicky uzavřený žánr s kvantitativně omezeným repertoárem i publikem. Ne že by neměla plné právo na život, ale do divadelního sálu s největší diváckou kapacitou v Praze evidentně nepatří. V řadě jiných měst už dávno pochopili, že klasická opereta je vlastně zvláštním případem opery, a tak v Liberci nebo v Českých Budějovicích či v Ústí nad Labem místní opera prostě čas od času nasadí na repertoár operetní titul. Zpravidla s diváckým úspěchem. Operetu připojili k opeře nedávno i v Olomouci. Naopak samotná opereta byla zrušena v Teplicích. Pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
