Prvního ledna 1996 se Itálie na půl roku stala předsedající zemí Evropské unie. Deset dní poté vláda Lamberta Diniho podala demisi. Otevřela se krize, jejíž řešení by si mohlo vyžádat jistou dobu. Z různých evropských metropolí se ozvaly obavy, že Itálie by nemusela dostát svým povinnostem předsedy Unie. Avšak situace dnes, bez ohledu na vládní krizi, je mnohem lepší než před rokem, kdy televizní magnát Berlusconi musel opustit vedení vlády.
Vláda splnila, co slíbila
V lednu 1995 se po ostrých politických srážkách stal premiérem ministr státní pokladny v Berlusconiho vládě Lamberto Dini. Tento muž strávil 15 let života jako vysoký úředník Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu. Další dlouhá léta byl generálním ředitelem italské centrální banky, jedné z mála institucí, které se ubránily invazi politických stran. Dini vytvořil vládu složenou většinou z univerzitních profesorů, jejíž hlavní charakteristikou byla skutečnost, že ani jeden z ministrů nebyl členem parlamentu.Nový kabinet měl ubránit italskou liru v obrovské spekulační bouři, která se proti ní obrátila. Další úkol zněl prosadit nevyhnutelnou reformu důchodového systému, na níž si Berlusconi vylámal zuby. Vláda měla též zajistit rovnoprávný přístup všech politických sil k masmédiím a přepracovat regionální volební zákon.Jak vypadá situace dnes? Lira je dnes na stejném kurzu, který měla před rokem. To znamená, že vůči německé marce získala přibližně 15 % hodnoty. Diniho vláda se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
