Když na počátku našeho století uviděl tehdy téměř neznámý rytec Le Corbusier kartouzu ve Florencii, poznamenal si do deníku: „Prochází mnou výjimečný pocit. Docházím k poznání, že se zde naplnila autentická touha lidstva, mlčení, osamělost, ale také společenství a každodenní setkání…“ Úžas dvacetiletého mladíka před středověkou trestnicí se během uplynulých sedmdesáti let vtělil do domů podobajících se hotelům, vlakům, noclehárnám, klášterům či věznicím. Stonásobně zmenšení lidé zmizeli na plochách projektů ideálních měst budoucnosti, pohlceni strojem na bydlení.Tři generace žijící na českých sídlištích experimentálně ověřily, že životní prostor odvozený z velikosti lodní kajuty zdaleka není ideální. Corbusierova inspirace dala vzniknout celým městům, která se postupně nenápadně stávají ghetty, přestupními stanicemi a polorozpadlými skanzeny odcizení.
Cesta na západ
Pouhých čtrnáct kilometrů od zurčících, pitoreskních a dnes opět kosmopolitních Karlových Varů leží typické podkrušnohorské městečko Chodov. V posledních sto letech se tudy přehnala vichřice „pokroku“ a dochované pohlednice z výletních míst v okolí dnes působí neskutečně. Pamětníci hostince Na ostrově či idylického hornochodovského mlýna dávno zemřeli.Od konce minulého století významné průmyslové středisko, v němž v roce 1930 žila pouhá tři procenta Čechů, zaznamenalo v důsledku poválečného odsunu německých obyvatel citelný otřes. Do Chodova vtáhla první vlna „zlatokopů“ a s nimi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
