Barma pod reflektorem

Když loni barmští generálové propustili po šestiletém domácím vězení opoziční vůdkyni Do Aun Schan Su Ťij, pozorovatelé a novináři si kladli otázku: Ustupuje junta v Barmě od teroru, povolí činnost opozice a poté i svobodné volby? Anebo jde jen o účelový trik? Dosavadní nálady mezi odpůrci jednoho z nejbrutálnějších režimů na světě jsou však pesimistické.

Vzorem je Suharto

Su Ťij dnes žije ve svém domě na břehu jezera v hlavním městě Rangúnu. Jednou týdně pořádá mítinky, na nichž se schází i několik set lidí, navíc se může nejznámější východoasijská disidentka volně pohybovat po celé zemi a přijímat návštěvy. Avšak o skutečném uvolnění poměrů nelze hovořit. Pravda, barmský socialismus ze sedmdesátých a osmdesátých let definitivně ztroskotal. Generálové však začínají hledat inspiraci jinde. Největším vzorem je jim indonéský prezident Suharto, jenž patří k nejdéle sloužícím diktátorům (u moci je už 28 let), udržuje hospodářství ve slibném růstu a postupně ruší omezení pro zahraniční investory. I barmská vláda pochopila, že u moci setrvá jen tehdy, když zemi dostane z izolace. Stát bohatý na nerostné suroviny a kvalitní dřevo potřebuje přilákat zahraniční investory, což však předpokládá alespoň na oko zahladit největší resty. Nejvýraznějším z nich bylo domácí věznění nositelky Nobelovy ceny míru za rok 1991. Její propuštění ale znamenalo až druhý krok. Už předtím junta podnikla vstřícné gesto vůči vlastnímu exilu.…