Minulé pondělí, 1. července 1996, podepsali ve Vídni zástupci z Německa, Rakouska, Švýcarska, Lichtenštejnska, Belgie, Itálie, Rumunska a Maďarska společné prohlášení: zavázali se uvést do života dílo zvané „Německý pravopis, pravidla a slovní zásoba“. Jde o první reformu spisovné němčiny od doby císařů Viléma II. a Františka Josefa. Celá věc má styčné body i s děním v Česku. Také v německy mluvících zemích a oblastech Evropy předcházela pravopisné reformě bouřlivá diskuse na veřejnosti. A také německá reforma skončila jen malými změnami - navzdory původnímu úsilí, jež mělo důsledně prosadit logiku jazyka, vymýtit výjimky a projasnit pravidla.
Od Marie Terezie
V Rakousku se nová pravidla oficiálně zavedou 1. září 1998. Od tohoto data se mají ve školách dnes spisovné, ale podle nových předpisů už neplatné varianty sice opravovat, avšak jejich užití se nebude hodnotit sníženou klasifikací. Tato přechodná fáze skončí v roce 2005. Poté se bude učit výhradně podle nových pravidel.Už císařovna Marie Terezie vydala v roce 1774 - v souvislosti s „Všeobecným školním řádem“ - „Návod k německému pravopisu“. V roce 1876 se v Berlíně konala první pravopisná konference a v roce 1901 druhá: ta schválila pravidla, jež platí dodnes, tedy téměř celé století. Jednání v letech 1973, 1978 a 1979 postupně soustředila různé experty a pracovní skupiny do Mezinárodního kruhu pro pravopis. Na něm se podíleli odborníci z obou tehdejších německých států, Rakouska a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
