Stalo se 25. července 1995 během mimořádné schůze parlamentu, na které se řešila otázka, zda vzít, či nevzít imunitu republikánskému poslanci Janu Vikovi. Ten byl krátce předtím obviněn z výroby a distribuce proslulých letáků o „vlastizrádné domluvě“ ODS a ČSSD se špičkami německé vlády na „nové anexi českého pohraničí“. V průběhu bouřlivé diskuse pronesl poslanec ODS Andrej Gjurič na adresu rozohněných republikánů následující slova: „V každé slušné a zavedené sněmovně se někdy přihodí, že si poslanci dají pár facek, a to by bylo přesně to, co mám dnes sto chutí udělat. Nejsme ale ještě sněmovna zavedená a koneckonců kolega Vik, jak vidím, tady ani není (…) Jestliže ještě jednou, pánové, vezmete do úst pro svoji pokleslou argumentaci občany tohoto státu popravené v době odboje, pak vám, pane Viku, těch pár facek dám.Dám vám je za svého otce a svého strýce a pak si můžete mudrovat o imunitě (…) Ne Němci dnes, a tím méně pan Kohl a pan Weigl, ale pan Vik a jemu podobní jsou jasně a jednoznačně fašisty a jejich ideologie je pokleslou a fašistickou ideologií.“
Celý život proti fašismu
Za tato slova podal Vik na Gjuriče loni v říjnu žalobu na ochranu osobnosti. Minulý týden, přesně jedenáct měsíců od události ve sněmovně, se případ poprvé dostal před soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. Romanu Vostrejšovou. Ta rozhodne, zda se - dnes již bývalý - poslanec Gjurič bude muset Sládkově pravé ruce omluvit, a zaplatit navíc požadovaných dvě stě tisíc…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
