Pavel Tigrid nebude posledním českým ministrem kultury. Ještě před půl rokem tak oblíbené téma, zda by nešlo úředníky z Valdštejnského a Kolovratského paláce jednoduše rozpustit a věcem kulturní povahy dát zcela volný průběh, se před volbami vůbec neobjevilo.
Hamletovská otázka
Odstupující ministr Tigrid, jenž byl první, kdo s nápadem přišel (a po něm jej převzal premiér Klaus), nyní prohlásil, že nechtěl zrušit Ministerstvo kultury „jako takové“, nýbrž jen a jen to „komunistické“. To je, přiznejme, myšlenka, proti níž nelze nic namítnout. Jenže ony úvahy se v posledních dvou letech vedly skutečně o potřebě, či naopak zbytečnosti Ministerstva kultury právě ve svobodném, tržním vztahům oddaném státě. Premiérova rétorika proti takovému úřadu v sobě obsahovala kromě racionální nechuti k byrokracii i jistotu, že zvolíme-li si za cíl právě „kulturu“, risk je nejmenší a oběť nejslabší. Že tu ministerstvo zůstane, je pravděpodobně nakonec výsledkem dvou na sobě nezávislých okolností. Ta první vychází z obecných Parkinsonových zákonů, jež učí, že každý úřad se mnohem jednodušeji zakládá, než ruší, a dále, že účel ministerstva spočívá v neposlední řadě v tom, že do jeho čela je možné po volbách dosadit ministra. Druhý důvod pro zachování nalezneme ve skutečnosti, že více či méně podobnou instituci mají v každé jiné evropské zemi. K tomuto zjištění ostatně došla i tzv. Bílá kniha, kterou ministr Tigrid nechal zhotovit pro svého nástupce.Smysl a význam…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
