V únoru zemřel ve Varšavě po neúspěšné operaci srdce Krzysztof Kieslowski. Bylo mu 55 let. Světový věhlas mu přinesl televizní seriál Dekalog a filmová trilogie Tři barvy. Byl jediným polským režisérem, který v uplynulých letech sklidil úspěch v Evropě, a jedním z mála evropských režisérů, kteří něco znamenali ve světě. Jeho filmy skromně a bezprostředně vyprávěly o zdánlivě obyčejných věcech, v nichž se však otevíraly průhledy do mysteria lidského života.
Od dokumentu k hranému filmu
Podobně jako jeho filmová Veronika měl Krzysztof Kieslowski dva životy. Začínal jako dokumentarista, s hořkými obrazy lidského života v komunismu. Pomocí kamery popisoval „malé světy” - školu, úřad, továrnu a doufal, že všechno se kdesi spojí a vytvoří věrný obraz Polska 60. let. Ačkoli byly všechny tyto filmy černobílé, ve skutečnosti byly černé či spíše šedé, jako sama lidská existence v komunistickém státě.V sedmdesátých letech ovšem Krzysztof Kieslowski začal žít druhým životem, životem režiséra hraných filmů. V posledním rozhovoru, který poskytl dva dny před smrtí, vysvětlil tuto skutečnost takto: „Utekl jsem od dokumentu, protože to, co je v životě nejdůležitější, je příliš intimní, než aby se to dalo natočit.”Jeho první hrané filmy zcela zapadají do tehdejší proudu „kina morálního neklidu”. Přesně na této vlně se nesl Personál (1975, nedávno jej připomněla česká televize) o mladém divadelním kostymérovi, jemuž nadřízení…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
