Školní reforma skončila, zapomeňte - tak nazval Respekt nedávné téma čísla (9/96), které pojednávalo o školách a bylo značně kritické k dosavadní činnosti Ministerstva školství. Kritizovat úřady je u nás vděčné. Podívejme se ale blíže na kontext, v němž transformace školství probíhá.
Vyučovat, nebo naučit
Na rozdíl od ekonomiky neexistuje nikde v zahraničí nějaký „standardní model“ úspěšného školství, který by stačilo prostě převzít. V rozvinutých zemích jsou poslední dekády poznamenány jednou reformou školství za druhou. USA v 50. letech prožily šok ze sputniku: výsledkem byla reforma vzdělání, posilující výuku matematiky a přírodních věd. V 60. letech se objevilo na stupíncích mnoho mladých mužů, kteří se vyhýbali válce ve Vietnamu. Zjistili, že státní školství se nesvobodou a uniformitou podobá nenáviděné armádě. Jejich zkušenosti spolu s teoretickými analýzami levicových sociologů vedly počátkem 70. let k radikální kritice vzdělávacích institucí, experimentům se svobodnými (free) školami a k volání po úplném zrušení škol.Potom přišla ekonomická deprese s oslabením schopnosti amerického i evropského průmyslu konkurovat asijským zemím a nové reformy školství podle požadavků hospodářství. Osnovy pro 90. léta jsou překvapivě často polytechnické a nehýří liberálními přístupy. Např. britský zákon Education Reform Act z roku 1988 zavedl povinný předmět „technologie“ pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
