Raději konec s hrůzou než hrůzu bez konce

Rusko před týdnem varovalo Chorvaty kvůli jejich „agresivní politice“. Poskytlo tak dokonalou ukázku řeči o provaze v domě oběšencově. Chorvati teď přece nečiní nic jiného, než co dělají sami Rusové v Čečensku: vojenskou silou brání svou celistvost. Nepostupují v rukavičkách, už v sobotu v poledne dobyli krajinskou metropoli Knin, ale - na rozdíl od Ruska na Kavkaze - alespoň nemasakrují civilisty.„Jugoslávie nám musí pomoci všemi prostředky, protože to již není občanská válka, ale agrese,“ vzkázal Radovan Karadžič do Bělehradu. V jeho případě platí příměr o provaze v domě oběšencově dvojnásob. Co by dnes dělal a koho by zastupoval nebýt agrese Jugoslávské lidové armády v Bosně a Hercegovině na jaře 1992?Že takto hovoří Karadžič nebo Kozyrev, nikoho moc nepřekvapí. Stará zásada „lepší drzé čelo než poplužní dvůr“ se jim mnohokrát vyplatila. Zajímavější a důležitější je fakt, že ve vztahu k válce na Balkáně se stále více rozpolcuje Západ.

Vše souvisí se vším: i Krajina s Bosnou

V poslední době jsme byli svědky dvou událostí, jež vyvolaly rozporné reakce. Nejprve obě komory amerického Kongresu odsouhlasily návrh zákona o zrušení zbrojního embarga vůči bosenské vládě. Krátce poté zaútočily chorvatské jednotky na Krajinu - část Chorvatska s většinou srbských obyvatel, kteří tam v roce 1991 vyhlásili samozvanou republiku. A už vidíme rozdíly. Amerického kroku - který nakonec dost možná ztroskotá na opakovaném hlasování po Clintonově vetu - se zhrozila…