Čečensko jako laboratoř

Nejsem nelítostný, ale kdo se blízko mé berly ocitne, už nikdy neprocitne, říká Mrazík ve stejnojmenném filmu, který o Rusku vypovídá více než mnohé knihy slavných kremlologů. Čečenský konflikt jen dokládá, že Mrazík je opět při síle. Bombardování a civilní oběti v Grozném nelze omluvit, ale lze je připsat Mrazíkově medvědí nátuře a neobratnosti.Zkusme si představit, že stejně jako Čečensko by se zachovala například Korsika nebo Baskicko. Jak by reagovali Francouzi a Španělé? Za každou cenu by se snažili vyhnout krveprolití, proto by na samozvaného prezidenta vyslali místo tanků zřejmě zvláštní komando, ale o právu na sebeurčení by prostě nediskutovali.

Rozhoduje pouze moc

Právo na sebeurčení by se dalo popsat asi jako právo na vzdělání: někdo je vyučen, jiný má maturitu, další zase doktorát, ale univerzitní vzdělání pro každého nejde zakotvit v zákoně. Právě tak není možné ustanovit soudce, který by rozhodoval o tom, které území má nárok na samostatnost, které na autonomii a které žádné právo na jakýkoliv zvláštní statut nemá. O těchto věcech rozhoduje pouze konstelace mocenských poměrů.Nové státy vznikají jen v okamžiku velkých otřesů, „když se na pět minut zhasne“, jak někteří ekonomové popisují nejrychlejší metodu privatizace v postkomunistických zemích. Tak tomu bylo po roce 1918 i v období 1991/92. Kdo se z Ruska neuvolnil před třemi lety, už toho nedosáhne. Možná i naopak. Nejde o samotné odtržení. Jde o zcela jinou věc - udržet se jako…