Bez čeho se neobejde předseda Poslanecké sněmovny
Uhde kráčí ve stopách ohromného politického talentu
V předních státních funkcích zůstalo po posledních volbách jen málo bývalých disidentů. Ti, kteří zůstali, ovšem nezastávají zrovna bezvýznamné posty - prezident republiky, předseda Sněmovny a ministr vnitra. Zatímco Václav Havel má zcela specifické postavení, Milana Uhdeho i Jana Rumla spojuje vedle podpisu Charty 77 i na naše poměry nízká míra popularity a zejména členství v ODS. Tady však podobnost mezi oběma politiky končí.
Stržen četbou
Dramatik a spisovatel Milan Uhde vstoupil do polistopadové politiky typickým způsobem - z Brna, kde přednášel na filozofické fakultě a pracoval v nakladatelství Atlantis, přijel v červnu 1990 do Prahy dělat ministra kultury na výzvu Petra Pitharta. Ve světě velké politiky už zůstal a zdá se, že z něho hned tak rychle neodejde.Na rozdíl od většiny těch, se kterými za normalizace sdílel podobný osud, v sobě nalezl vnitřní spřízněnost s politikou ODS, zosobněnou Václavem Klausem. Podle jeho vlastních slov mu ekonomové v tehdejší české vládě zprostředkovali četbu von Hayeka a Friedmana. Uhde sám byl „touto konzervativní ekonomií stržen“. Na novopočeného friedmanovce Uhdeho zároveň zapůsobilo i něco konkrétnějšího než abstraktní politologicko-ekonomické texty: osobnost Václava Klause. Jak se vyjádřil, „od první chvíle v něm rozpoznal ohromný politický talent“. A nejen to. Jako muž pera a kultury shledal,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
