Pedagog
Mnohokrát mě v různých novinách a časopisech něco lehce nadzvedlo nebo usilovně rozlítilo, ale ještě nikdy jsem na nic písemně nereagovala. Ovšem článek Aby to neumřelo s tátou (Respekt č.23) mě donutil vzít pero do ruky.Příběh domu Zábranových je v mém rodišti všeobecně znám. Stejně jako postava bývalého ředitele gymnázia J.Sztacha.Nebudu nyní posuzovat to, jak je z morálních důvodů nutné vrátit Zábranovu vilku tomu, komu byla ukradena. Ale musím reagovat na slova J.Sztacha o tom, jaký nebyl komunista a jak působil jako pedagog a vychovatel.Patřím k stovkám, možná i k tisícům studentů, kteří prošli J.Sztachovi rukama. Bohužel neznám snad jediného, který by na pedagogickou činnost p.ředitele vzpomínal s úctou či láskou.Jako hodiny si na abiturientských srazech připomínáme jako něco velmi komického něco, co nás dokázalo velmi pobavit tehdy, ale i dnes. Vybavují se nám hodiny deskriptivní geometrie, kdy příklady spočítané předem jiným profesorem nám pan ředitel nebyl schopen předvést, natož vysvětlit.A co hodiny občanské nauky, kdy se nám p.Sztacho snažil vykládat něco z filozofie, ale pozor, reagovat mohl bez úhony jen ten, který měl absolutně stejný názor.To, jaký byl p.ředitel pedagog a vychovatel, mohu dnes posoudit, neboť sama již několik let učím.Závěrem bych se chtěla zmínit o tom, jaký nebyl J.Sztacho komunista. Když na to myslím, defiluje mi před očima řada jmen studentů, kteří nemohli vystudovat vysoké školy, protože ten měl dědečka „kulaka“,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
