Velikášský malý český svět
Sémiotika je věda o znakových soustavách. Vladimír Macura (nar.1945) je prozaik, překladatel a - především - literární vědec, který sémiotiku umí aplikovat tak chytře a sdělně, že je radost to číst. Potvrdil to v posledním půlroce dvakrát: nejprve v knize esejů o některých znacích socialistické éry v české literatuře Šťastný věk (symboly, emblémy a mýty 1948- 1989), letos v červnu pak knihou Masarykovy boty a jiné semi(o)fejetony (obě knihy vydala Pražská imaginace). Fejetony zkoumají některé znaky současné éry, které se tváří jako nové; Macura však ukazuje, že jsou to většinou jen variace toho, co už tu bylo, že nic není bez příčin.
Stále jsme ve vleku národního obrození
„Metody analýzy literárního textu se ukázaly být smysluplné a platné i při analýze textů neliterárních, a dokonce postihují leccos i ze struktury rozmanitých znakových soustav,“ napsal Macura do úvodu Šťastného věku, kde přiznává, u koho se inspiroval (především u slavného literárního teoretika M.J.Lotmana), odkud přejímal metodu, která tak dobře funguje například při čtení ulice, parku, sochy, televizní obrazovky, obchodu. Řečeno jinak: literární věda, respektive její metoda, je schopna odhalit nečekané souvislosti i tam, kde by to nikdo nečekal - například v politice, společnosti, sociologii. Literární věda vstřebala kdysi jí dost odlehlé disciplíny, tím si ale současně nárokuje mluvit o tom a do toho, čeho si dříve nevšímala.Hned v prvním semi(o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
